Olatsotesoc

Recenze ????

V jednom nejmenovaném hudebním magazínu o nás napsali velmi diskutabilní článek. Zajímavé je na něm to, že pod něj nebyl podepsaný nikdo z redaktorů...

Olats otesoc je multižánrová skupina, která se nebojí otevřeně hovořit o tom, co ostatní skupiny úzkostlivě tají: že jejich texty nemají žádný hlubší smysl, že melodicky občas vykrádají sami sebe, že drží pohromadě jen díky vidině rychlé slávy a velkých peněz, které se v hudebním průmyslu točí, zatím bohužel mimo cesty, jimiž jdou olatsové. Olats Otesoc se nebojí chodit po cestách, které zavání diváckým nesouhlasem. Olatsové jimi naopak chodí rádi a veřejnému vypískání se v šatně chichotají jak pomatení a mají z něj radost.

Tito na oko veselí človíčkové, hýřící na koncertech historkami ze své minulosti, ale nikdy nehovoří o jejich temnějším „kytarovém“ období, které je potkalo v létě a na podzim roku 2004. Z tohoto období pochází písně Seňorita (pokus o včlenění španělského temperamentu, který ale ztroskotal na žalostné úrovni hry na kytaru sl. Doležalové), Matička - chvályhodný záměr obrodit vesnické žalostné písně, v této písni se děti po zemřelé matičce oplakávají matičku jeden celý rok, čtyři roční období…pokud by píseň měl v repertoáru např. Jarek Nohavica, jistě by dozněl plně její tragický podtext, zde bohužel snaha být vážný ztroskotal na tom, že sestrám Vaňkátovým a sl. Doležalové nikdo hraný smutek neuvěřil,unylé perkuse Hendrychové celou věc už jen pohřbily, zřejmě do této dramatické polohy ještě nedorostly,čas ukáže) a píseň Hoj vy hoši válečníci (středověká halekačka, která jako jediná provokuje fanoušky k podezření, že Olatsové vyskoušeli LSD). Na otázku, proč k tomuto období vůbec došlo, odpovídá jeden z Olatsů:

„Zůstali jsme několik dní zavřený na chatě, a měli tam s sebou jen kytaru. Navíc jsme si před pobytem dali ňáký, zřejmě prošlý, sušenky. Nicméně, domníváme se, že i tyhle písničky nás vedly k tomu, abychom si vyhranili vlastní cestu, a nepovažujeme je tedy za krok stranou.“

My bohužel ano. Nicméně, nebýt této epizody, dal by se Olats Otesoc nazvat skupinou, která nikdy neklopýtla. Musím zde ještě podotknout, že Olats Otesoc prodělal jakousi recidivu kytarového období, a to v roce 2006, kdy připojil do písně „Dvě ženy Blaženy, bundy měly kožený“ elektrickou kytaru, a tento počin mě definitivně přesvědčil, že Olats Otesoc má své démony, které není radno probouzet.